Ninjutsu

Nindžové byli ve středověku dobře organizovanou armádou. Její členové byli zařazeni do tří základních hodnostních skupin. Celá struktura však byla přísně utajována a každý znal kromě několika spolubojovníků obvykle jen nejbližšího nadřízeného. Zlaté období ninjů přišlo v letech 1450-1615, která se nazývá období domácích válek. V době reforem Meidži, v devatenáctém století, se pravá struktura škol rozpadla. Dnes můžeme vidět přímou návaznost na umění nindžucu v japonské armádě či ve zpravodajských službách.

Základním oblečením ninjů byl dokonale účelový tmavý přiléhavý oblek, zaručující v noci maskování. Jinak však nindžové na svých výpravách užívali i různých přestrojení - nejčastěji se vydávali za obchodníky, kněze, poustevníky z hor, kejklíře anebo žebravé mnichy. K nejznámějšímu vybavení ninji patří speciální ocelové bojové nástroje šuriken, jimiž se buď házelo, anebo přímo bodalo při boji z blízka (hvězdice, ozubená kola). Jejich ostří bývalo někdy napuštěno prudkými rostlinnými jedy. K bájnému vybavení, které nikdy nemohlo sloužit patří dřevěná kola, pomocích který měli nindžové chodit po vodě, nebo dýchací přístroj pomocí kterého se mohli potápět. Stejně tak ninjové nevynalezli tank, ponorku, či plamenomet, jak jim přisuzují mnozí nadšení obdivovatelé. Naopak je známa jejich tajná abeceda a velmi důmyslné kódy a šifry. Velmi propracovaný byl také systém jejich kouřových signálů anebo smluvených znamení pomocí ohýbání a lámání větviček stromů nebo keřů.

K nejznámějším akcím, které byli v náplni práce ninjů, byli úkladné vraždy. Tím se ninjové nejvíce proslavili a stali se postrachem obyvatelstva a zvláště knížat (daimjó). Knížata proto opevňovala své domy, vymýšlela speciální pasti na ninji, budovala skryté místnosti, kde čekali skrytí samurajové připraveni bránit svého pána. Ani to jim nebylo příliš platné. Když se kníže ocitl na jejich seznamu, nemohl si dělat velké naděje. Výhodnou zbraní bylo objednat si smrt protivníka dříve, než tak učiní on.

Závěrem bych rád zmínil nejznámější a také nejbizardnější případ úkladné vraždy, která byla provedená ninjou. Příběh se odehrál v 16. století a smrt velkého daimjó Uesugiho Kenšina zavinila buď mrtvice či ninja. Posuďte sami. První teorie tvrdí, že Uesugi Kenšin se odebral, tam, kam musí i císař pěšky. Při vykonávání potřeby na oné místnůstce, která se spíše podobala našim latrínám než současným splachovacím záchodům, ho přepadla mrtvice a on následující tři dny, než ho vysvobodila smrt, nepromluvil. Druhá varianta popisuje tajemného ninju ukrytého v jámě s výkaly, který v kritickém okamžiku probodl Kenšina zdola kopím nebo mečem. Konec příběhu je stejný. Kenšin během svých posledních tří dnů nepromluvil a záhy zemřel. Ať je pravda jakákoliv, dávejte si pozor, když jdete na latrínu!

Druhý příběh ukazuje ninjovu slepou oddanost. Hiroa Onoda byl vycvičen za druhé světové války na agenta, který zůstane na tichomořských ostrovech i po nepřátelské invazi a bude bojovat dále. Onoda byl umístěn na Filipínách a obdržel rozkaz velet mužům zde umístěným k provádění guerillových operací proti invazním silám Američanů. Od svého velitele obdržel tento rozkaz: "Máš absolutní zákaz zemřít vlastní rukou. Může to trvat tři roky, může to trvat i pět let, ale ať se přihodí cokoli, vrátíme se pro tebe. A dokud budeš velet alespoň jedinému vojákovi, musíš v jeho vedení pokračovat. Možná se budeš muset živit kokosovými ořechy. Pokud k tomu dojde, živ se jimi! Za žádných okolností se však z vlastní vůle nesmíš vzdát svého života." I když druhá světová válka skončila Onoda bojoval dál. Nebojoval rok, dva, pět jak stálo v rozkaze, ale třicet let. Až když roku 1972 zemřel jeho poslední voják a na Filipíny byl přivezen jeho dřívější velitel, nyní již v důchodu, který vydal Onodovi rozkazy, byl ochoten uvěřit, že válka skončila.